Rock & Pop 4/2002
Klec - Velmi jistá sezóna aneb Jsme otevřená
kapela
Bára Gregorová/foto Saša Dobrovodský
Povídání o vzniku a především o personálních změnách v pražské
formaci Klec by prý podle frontmana, dvorního skladatele, zpěváka, flétnisty
(a zároveň učitele na VŠ) Martina Šmída vydalo na celé jedno číslo
R&P. Dobrá, vezměme to tedy rychle a pěkně zkrátka. Všechno to začalo
12. 6. 1997
v restauraci U Rafa, kde se konal první památný koncert kapely Klec...
Prosbě smutných oči leadera kapely, ze kterých jinak po většinu času září
zdravé, pionýrské nadšení, bráním se, bráním, seč mi síly stačí.
Nemohu však pominout fakt existence fenoménu Stejných ksichtů, tohoto
polosektářsky tvářícího se klanu, který na nezasvěcené okolí působí
asi tak jako příslušníci Takové normální rodinky a z něhož se Klec
(kromě dalších spřátelených kapel - více viz samostatný materiál v
Ghettech) zrodila. "Srovnávání s ostatními spřátelenými kapelami je
ošemetné a já to hrozně nerad dělám, navíc mě trochu mrzí, že se o nás
píše víc jako o 'těch z Ksichtů' než o 'těch, co hrajou to
a to'. Ksichty jsou podhoubí, na němž něco vyrostlo, dávají tomu všemu širší
background. Ale hudba i zvuky jednotlivých kapel už jsou hodné jiné."
Nechme tedy ksichty ksichtit se a pojďme k jádru věci. Podle oficiálních
zdrojů je Klec kapelou, která 'má tu drzost prohlašovat, že hraje klezmer',
ačkoli v prvopočátcích prý k tomuto poměrně specifickému stylu její
zakladatel (kromě židovského předka) neměl žádný racionální důvod.
Asi 70 až 80 procent jejího repertoáru tvoří melodie převzaté, které
jsou ve většině případů přetextovány, původní tvorbu však kapela také
zcela neopomíjí. Najdete v ní tedy nejen
staré židovské tradicionály oblečené do českého kabátu, ale především
to, co právě vy sami chcete, a můžete tomu říkat třeba `písničky kamarádů
od táboráku' nebo 'písně o lásce' (15 písní o lásce je ostatně název
CD Klece).
S obsazením Klece, která se prý, s trochou nadsázky, obměňuje téměř každý
týden, je to poměrně divoké, ale o to zajímavější. Kromě již výše
jmenovaného Martina Šmída se do Klece v poslední aktuální sestavě 'uzavírá'
za bicími Jana Modráčková (dříve Zuby nehty, jinak členka Trabandu, kde
hraje
na trubku) s pánskou společností kytaristy Štefana Čulíka, který vystřídal
dlouholetého nerozlučného člena Antonína Hluštíka (Neočekávaný dýchánek,
ex-Jarabáci), basisty Jiřího Váni a trumpetisty Karla Kolesy (též formace
Ausgerechnet). Asi měsíc se v Kleci vyskytuje i dámská posila, houslistka
Karolína Vančurová (v žánru zběhlá, neboť je též členkou skupiny
Chesed). A často se stává, že šestici stálých členů na pódiu doplní některý
z Ksichtů,
zejména z řad početných ex-členů.
Pokud chcete na Klec narazit se stoprocentní jistotou, stačí sledovat její
internetové stránky, koupit si nedávno 'samovydané' CD nebo pozorovat dým
stoupající z komína restaurace Na Slamníku. S velkou pravděpodobností tu
totiž, ať už sama, nebo s další spřátelenou kapelkou, bude hrát. Občas
se
objeví i na větších pódiích typu Akropolis či Delta a pravidelně
vystupuje na letním festivalu Litoměřický kořen.
"Jsme otevřená kapela, takže kdokoli přijde na náš koncert, ať si s
námi zahraje,"říká s úsměvem na tváři Jana. A na Martinovo mručení
dodává:
"A až přijde někdo, kdo to zvládat nebude, včas v tisku vyhlásíme,
že už nejsme otevřená kapela, že se zase zavíráme..."
P.S.: Dva vzkazy od kapely pro `krále kibiců' Radka Diestlera: 1 )
"Kapela rozhodné neprochází nejistou
sezónou, naopak ji má jistější než kdy předtím."
(Jana Modráčková) 2) "Intenzivně chodím na hodiny zpěvu."(Martin
Šmíd)
("Jak říká v krásném českém filmu hrabě Félix Teleke z Tölöke,
'to nás těší, pane krčmáři!' - pozn. ed.)
Kontakt: Martin Šmíd, 0602/128963
martin@klec.cz, www.klec.cz