Rock & Pop 4/2002 

Klec - Velmi jistá sezóna aneb Jsme otevřená kapela 
Bára Gregorová/foto Saša Dobrovodský
Povídání o vzniku a především o personálních změnách v pražské formaci Klec by prý podle frontmana, dvorního skladatele, zpěváka, flétnisty (a zároveň učitele na VŠ) Martina Šmída vydalo na celé jedno číslo R&P. Dobrá, vezměme to tedy rychle a pěkně zkrátka. Všechno to začalo 12. 6. 1997
v restauraci U Rafa, kde se konal první památný koncert kapely Klec...
Prosbě smutných oči leadera kapely, ze kterých jinak po většinu času září zdravé, pionýrské nadšení, bráním se, bráním, seč mi síly stačí. Nemohu však pominout fakt existence fenoménu Stejných ksichtů, tohoto polosektářsky tvářícího se klanu, který na nezasvěcené okolí působí asi tak jako příslušníci Takové normální rodinky a z něhož se Klec (kromě dalších spřátelených kapel - více viz samostatný materiál v Ghettech) zrodila. "Srovnávání s ostatními spřátelenými kapelami je ošemetné a já to hrozně nerad dělám, navíc mě trochu mrzí, že se o nás píše víc jako o 'těch z Ksichtů' než o 'těch, co hrajou to
a to'. Ksichty jsou podhoubí, na němž něco vyrostlo, dávají tomu všemu širší background. Ale hudba i zvuky jednotlivých kapel už jsou hodné jiné."
Nechme tedy ksichty ksichtit se a pojďme k jádru věci. Podle oficiálních zdrojů je Klec kapelou, která 'má tu drzost prohlašovat, že hraje klezmer', ačkoli v prvopočátcích prý k tomuto poměrně specifickému stylu její zakladatel (kromě židovského předka) neměl žádný racionální důvod. Asi 70 až 80 procent jejího repertoáru tvoří melodie převzaté, které jsou ve většině případů přetextovány, původní tvorbu však kapela také zcela neopomíjí. Najdete v ní tedy nejen
staré židovské tradicionály oblečené do českého kabátu, ale především to, co právě vy sami chcete, a můžete tomu říkat třeba `písničky kamarádů od táboráku' nebo 'písně o lásce' (15 písní o lásce je ostatně název CD Klece).
S obsazením Klece, která se prý, s trochou nadsázky, obměňuje téměř každý týden, je to poměrně divoké, ale o to zajímavější. Kromě již výše jmenovaného Martina Šmída se do Klece v poslední aktuální sestavě 'uzavírá' za bicími Jana Modráčková (dříve Zuby nehty, jinak členka Trabandu, kde hraje
na trubku) s pánskou společností kytaristy Štefana Čulíka, který vystřídal dlouholetého nerozlučného člena Antonína Hluštíka (Neočekávaný dýchánek,
ex-Jarabáci), basisty Jiřího Váni a trumpetisty Karla Kolesy (též formace Ausgerechnet). Asi měsíc se v Kleci vyskytuje i dámská posila, houslistka
Karolína Vančurová (v žánru zběhlá, neboť je též členkou skupiny Chesed). A často se stává, že šestici stálých členů na pódiu doplní některý z Ksichtů,
zejména z řad početných ex-členů.
Pokud chcete na Klec narazit se stoprocentní jistotou, stačí sledovat její internetové stránky, koupit si nedávno 'samovydané' CD nebo pozorovat dým
stoupající z komína restaurace Na Slamníku. S velkou pravděpodobností tu totiž, ať už sama, nebo s další spřátelenou kapelkou, bude hrát. Občas se
objeví i na větších pódiích typu Akropolis či Delta a pravidelně vystupuje na letním festivalu Litoměřický kořen.
"Jsme otevřená kapela, takže kdokoli přijde na náš koncert, ať si s námi zahraje,"říká s úsměvem na tváři Jana. A na Martinovo mručení dodává:
"A až přijde někdo, kdo to zvládat nebude, včas v tisku vyhlásíme, že už nejsme otevřená kapela, že se zase zavíráme..."
P.S.: Dva vzkazy od kapely pro `krále kibiců' Radka Diestlera: 1 ) "Kapela rozhodné neprochází nejistou sezónou, naopak ji má jistější než kdy předtím."
(Jana Modráčková) 2) "Intenzivně chodím na hodiny zpěvu."(Martin Šmíd)
("Jak říká v krásném českém filmu hrabě Félix Teleke z Tölöke, 'to nás těší, pane krčmáři!' - pozn. ed.)
Kontakt: Martin Šmíd, 0602/128963
martin@klec.cz, www.klec.cz