Limonádový Joe never more

Představte si, že vás osloví celkem renomovaná osobnost XY spoluvytvářející  dramaturgii celkem renomovaného klubu. Nabídne vám v klubu koncert, pošle vám smlouvu a předá věc managementu klubu už jen k formálnímu vyřízení. Vy do klubu dva dny před hraním zavoláte, kdy tedy máte přijít na zvukovku, a odehraje se tento neuvěřitelný rozhovor:

"Vy jste nedostal esemesku?"

"Ne."

"Já jsem to rušila."

"Ale my jsme už podepisovali a odesílali smlouvu, co se děje?"

"Víte, on mi sem XY posílá skupiny, které se sem vůbec nehodí. Já už jsem musela dvě kapely poslat domů. My nejsme hudební klub, my jsme restaurace, a když mi od baru přišlo hlášení, že není konzumace, tak jsem to musela utnout. Vy hrajete, počkejte, klezmer, no, to se sem taky nehodí..."

Nemám rád moralizující články. Tohle píšu jenom proto, abych to vysvětlil lidem, kteří se na nás chystali nebo přišli nebo, nedej bože, udělali v baru nějakou konzumaci než zjistili, že koncert není.

Martin

P.S.  Pro vaši informaci, XY se omluvil, manažerka klubu (nebo kdo to byl) ani náhodou. Smlouvu máme s XY...